Paradoxy historie

Zatímco všichni sympatizanti Václava Havla (VH) a jeho stylu politiky nadávají na Václava Klause (VK), stydí se za všechno možné a nemožné, co tento politik dnes i v minulosti vykonal, proklínají kuponovou privatizaci, pojmenovávají po svém oblíbenci  letiště, školy a ulice, tak komunistická strana, kterou nechal VH a jeho samet v roce 1989 v  klidu žít, se přeskupuje, aby v další fázi vyrazila ke svému útoku a dostala se k moci a do vlády.  

Mám ve svém adresáři několik skalních stoupenců našeho prvního polistopadového prezidenta. Vedu s nimi permanentní diskuzi o zásluhách našeho milého dramatika a o nezásluhách VK. Přívrženci VH se vyznačují tím, že nejsou schopni a ochotni přiznat VK jakékoliv znaménko plus a jen zarytě a monotónně vydávají na jeho adresu nesouhlasné mručení. Průběžně a stále se do našeho druhého polistopadového prezidenta nevybíravým způsobem navážejí. Otírají se o něho, rýpají do něho, vysmívají se mu, mají jízlivé a nechutné poznámky, jsou jím znechuceni a ve svém nitru k němu chovají zášť a nenávist, ač by to nikdy nepřiznali.

Mohu s klidem říci, že nejsem nekritickým vyznavačem V. Klause. Vadí mi, že v prezidentské kandidatuře na místo svého bývalého stranického kolegy P. Sobotky podpořil starou strukturu M. Zemana. Vadí mi, že podporoval a podporuje stranu, jako jsou Věci veřejné, vadí mi, že jde „po krku“ vládě P. Nečase atd. Ale také mi vadí, když je někdo k osobě našeho současného prezidenta fanaticky kritický. A tím nemyslím jen pseudoromány pana Viewega, ale především ty stovky nekritických vyznavačů VH, kteří v naprosté slepotě k současnému dění jsou začarováni ve stereotypech z minulosti. Vadí mi, že ve svém srdci chovají pocit výlučnosti a intelektuální povýšenosti, sní o ideálech, mluví o pravdě a lásce a přitom ve svém srdci chovají nenávist. A při této své zášti nevidí, jak nám všem ujíždí vlak, protože náš společný nepřítel číslo jedna, se pomalu přibližuje k vítězství a době, kdy bude vládnout a kdoví co ovlivňovat a měnit. 20 let nám sametoví vůdci zakazovali se s komunisty stýkat a dnes, kdy začínají být silní, je budeme muset akceptovat.

Tato mnou výše popsaná fakta mne vedou k jedné výzvě. Vážení vyznavači a příznivci VH, mějte ho ve vší úctě, pojmenovávejte si po něm, co chcete, ale přestaňte střílet do vlastních řad, do řad demokratických politiků a osobností. Přestaňte střílet na VK a všechno, co je s ním spojeno, je to anachronismus. Tento politik je na odchodu, má už svůj věk a přes všechno své vyhrožování a s úctou k němu říkám, že toho již mnoho nezmůže. Je na politické scéně 20 let a to je již velmi dlouhá doba. Na pořadu dne není vyrovnávat se s VK, na pořadu dne není vyrovnávat se s kuponovou privatizací, na pořadu dne není neustále opakovat mantru o tunelech. Na pořadu dne je vyrovnávat se s komunisty, které vaši humanističtí vůdci v minulosti nechali žít, aby dnes nabyli na významu a ohrožovali nás. Oni pracují a radují se z každé naší nejednotnosti. Nesvornost demokraticky smýšlejících lidí jim vyhovuje. Nedělejme komunistům užitečné osly. Nepodobejme se demokratickým politikům z roku 1948, kteří si naivně mysleli, že komunisti jsou demokrati a že je porazí v předčasných volbách. I oni byli nejednotní a rozhádaní. Demokracie bude mít vždy chyby, vždy budou korupčníci, vždy budou ti, co demokracii chtějí zneužít ke svým sobeckým cílům. Demokracie však bude vždy nejlepším systémem z těch nejhorších a stojí za to ji bránit. Pamatujme na to. Komunisti nejsou demokrati, oni jen umí trpělivě čekat na chyby demokratů. Komunisti umí mistrně (tak jako nacismus apod.) demokracii zneužívat ke svým nebezpečným cílům. Nenechte se ukolébat pohádkami, že jsou jiní, polepšení. Komunisti byli, jsou a vždy budou stejní.

Dnes žijeme v jiné době, než tomu bylo před dvaceti lety. Je tu syrová, nezralá a nedokonalá demokracie. Tuto nedokonalost a nezralost, ať se nám chce nebo nechce, musíme na každý den bránit. Na každý den musíme odhánět všechny, kteří mají v rukou pilu s ostrým řetězem a snaží se podříznout ten úžasný a krásný strom svobody. A navíc je tu až mnoho dalších jiných motorových pil, které se ve jménu svých pofiderních ideálů připravují náš strom svobody podetnout a jsou přitom schopny se spojit s kýmkoliv. Představme si, takovou malou fikci. Našim soudruhům se nikdy v minulosti nepodařilo zvítězit, pokud jim na záda nedýchal nějaký silný spojenec. Spojencem jim byla Moskva. Dnes takového spojence nemají a zdá se, že není v dohlednu. Může se však objevit, a to ze strany, z které to nejméně očekáváme. Co když se ti naši soudruzi, v touze po vládnutí, v budoucnu spojí s úředníky z Bruselu? Obě strany na tom mohou mít zájem. Soudruzi chtějí vládnout v ČR, úředníci si chtějí zachovat svoje dobře placená místa a tak mohou selektivně přistupovat k jednotlivým zemím a vybírat a podporovat ty vlády, které vyhovují jejich pokřiveným kritériím. Není snad Brusel již dnes dost levicový?? A nestáli u vzniku dnešní EU levicoví politici? Historie je plná paradoxů, to už ostatně říkával i V. Havel. Byl to také on, kdo říkával, že u nás to vždy nějakým podivuhodným způsobem všechno začínalo. Náš malý pláceček obehnaný kopečky není žádný pupek světa. Kolikrát se ale však v minulosti stalo, že u nás něco začínalo. Nikde není napsáno, že komunismus se nemůže spojit s Bruselem. Proto chci vyzvat všechny, pravičáky, levičáky, Havlovce, Klausovce, všechny demokraty: přestaňme se handrkovat a uštědřovat si šťouchance. Přestaňme být zahleděni do minulosti a využijme minulost k bezpečnému vplutí do budoucnosti. Vždyť nejde o nic menšího než o to, abychom žili ve svobodě.